Všichni chceme být poznáni. I extrémní introverti touží po někom, kdo je dobře zná. Chceme alespoň jednoho člověka, kolem kterého se můžeme cítit pohodlně a se kterým můžeme sdílet úplně všechno – to dobré i to špatné beze strachu, že nás odsoudí nebo že ztratíme jejich přátelství. Mnoho z nás ale nemá nikoho, kdo by nás tak dobře znal. Možná se bojíme otevřít se druhým nebo jsme zažily bolest ve vztazích, kde jsme se otevřely víc, než na co byli druzí připraveni. Všechny ale chceme být poznány a milovány přesně takové, jaké jsme, se všemi našimi nedostatky a chybami.
Proto je Žalm 139 tak krásný. Dozvídáme se v něm, že existuje někdo, kdo nás zná tak hluboce, že o nás ví i věci, které nevíme ani my samy. Bůh zná každý detail našeho života.
Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
– Žalm 139:2
Než se nad čímkoliv zamyslíme, Bůh zná naše myšlenky a stejně nás miluje. Než něco uděláme, Bůh o tom už ví a stejně nás miluje.
Určitě vás napadne chvíle, kdy někdo řekl něco, co vás naprosto šokovalo. Možná se vám svěřili s něčím, co vás překvapilo. Často si myslíme, že ostatní mají své životy pod kontrolou, ale to není pravda. Všichni jsme hříšní a zápasíme s hříchem. Někdy vyhráváme a někdy prohráváme. Někdy mají naše prohry těžké následky, ale Bůh nás stále miluje.
On nás zná, On nás miluje, a On nám odpouští, protože nás stvořil a vykoupil.
Ještě těžší, než přijmout tuto skutečnost, je nabízet ji druhým. Jsme povolány být jako Ježíš. Proto se musíme neustále učit, jak druhé milovat, přijímat, jak jim pomáhat a být přístupné a k dispozici, aby se mohli svěřit i s těmi nejtěžšími věcmi v jejich životech.
Pokud se nacházíte v období života, kdy nemáte nikoho, kdo by vás dobře znal, můžete spočinout v tom, že vás zná Bůh. Můžete mu říct doslova cokoliv a všechno, protože On už ví – nemusíte se bát být upřímné o tom, jak se cítíte nebo nad čím přemýšlíte. Svěřte se mu se vším a nechte ho, aby vás miloval láskou, která ho poslala až na kříž.
S pohledem na Ježíši,
