Čtení: Skutky 16
SOAP: Skutky 16:31-33
Zaskočí vás, když přijdou zkoušky a těžkosti?
V Bibli se píše, že žádný věřící se zkouškám a utrpením nevyhne (1. Petr 4:12-13). Když ale přijdou, často se dožadujeme důvodu. Nelíbí se nám to a bojujeme, abychom se jim vyhnuly. Zápasíme s nejistotou, zda je Bůh s námi.
Verše 6-8 šestnácté kapitoly knihy Skutků vypráví o tom, jak Pavlovi Duch svatý zavřel dveře do Asie. Navedl ho místo toho do Filip.
Bůh záměrně posílá své děti na místa, kde se evangelium ještě nerozšířilo. Vede nás na správná místa ve správný čas, aby se dotknul těch, kteří jsou ztraceni.
Doba, kterou Pavel strávil ve Filipech, přinesla úspěch. Byl veden k ženě jménem Lýdie, která se stala první křesťankou v Evropě, a která také začala hostit první křesťanské shromáždění ve Filipech u sebe doma (Skutky 16:13-15, 40).
Jak úžasné svědectví o síle Ducha svatého!
Dále byl Pavel veden k mladé otrokyni, která měla věšteckého ducha. Skrze moc Ducha svatého ji Pavel z démonického otroctví osvobodil (Skutky 16:16-18).
Jak úžasné svědectví o síle Ducha svatého!
Prozatím je z této kapitoly zřejmé, proč Pavla Duch svatý zavedl do Filip: zakládal nové církve, vyháněl zlé duchy – konal obrovské věci pro Boží království.
Když jsou ale Boží sláva a Jeho působení očividná, musíme být ostražité a bdělé vůči opozici (1. Petr 5:8). Pavel a Silas byli z důvodu poslušnosti Božímu vedení a poslání zatknuti, zbičováni a uvězněni.
Proč je pro nás těžké vnímat jejich zajetí, mučení a uvěznění jako úžasný úspěch?
Myslím si, že je to proto, že když jsme poslušné Bohu a konáme dobro, očekáváme, že nás za to odmění. Nicméně tohle není biblická pravda.
Pravda je, že Boží lid se, stejně jako Ježíš, utrpení a pronásledování nevyhne (Filipským 1:29, Matouš 16:24, 2. Timoteovi 1:8-9). Nemáme kontrolu nad tím, zda budeme trpět. Máme kontrolu jedině nad tím, jak se rozhodneme utrpení snášet.
Pojďme se společně podívat na to, jak utrpení snášeli Pavel a Silas.
Ve verši 25 čteme, že se modlili a zpěvem oslavovali Hospodina, a že je ostatní vězni poslouchali. Jak úžasné! Oba byli natolik plní Hospodina, že i uprostřed utrpení a věznění byl On tím jediným, co z nich vyzařovalo.
Protože se Pavel a Silas ve svém utrpení upínali na Boha, začali se k Němu obracet i ti, kteří je pozorovali.
Jako věřící se můžeme spolehnout, že Bůh je svrchovaný jak za těch nejlepších okolností, tak i za těch nejhorších. I když se věci možná nevyvinou podle našich představ, Bůh je má stále pod kontrolou. Jeho záměr se naplní skrze kohokoliv a cokoliv (Job 42:2, Přísloví 16:9, Přísloví 19:21, Matouš 19:26).
Hospodin následně seslal nadpřirozené zemětřesení, kterým otevřel všechny dveře vězení a všem vězňům se uvolnila pouta.
To je to zázračné, úžasné vykoupení, na které jsme čekaly! Můžeme si myslet, že Bůh tohle zemětřesení seslal proto, aby odměnil Pavla a Silase za jejich utrpení.
Ale ne! Pavel a Silas neunikli. Nesnažili se utéct. Jejich láska ke Kristu je přiměla zůstat a obětovat svou fyzickou svobodu za duchovní svobodu žalářníka.
Právě podle naší ohromné, obětavé lásky (Jan 13:34-35) lidé poznají, že jsme křesťané. Pavel a Silas byli tak naplněni Bohem, že stále překypovali tím, co bylo v jejich nitru: evangelium Ježíše Krista. Po zemětřesení, o kterém čteme, sdílel Pavel evangelium se žalářníkem a celou jeho rodinou.
Jednoduše řečeno: usmíření s Bohem se nalézá jedině v Kristu, jedině milostí a jedině vírou.
Bůh záměrně vedl Pavla a další učedníky do nespravedlivého zajetí a krutého zbití, aby žalářník a jeho rodina mohli zakusit spásu.
Jak úžasné svědectví o síle Ducha svatého!
Během našich vlastních období utrpení je jednoduché soustředit se na sebe sama a přestat vnímat, co Bůh dělá kolem nás. Uslyší „vězni“ kolem nás písně oslav Pána, nebo nás uslyší si na naše okolnosti jen stěžovat?
Když nám Hospodin nabídne cestu ven, obětujeme sebe samé, abychom mohly pokračovat ve sdílení Krista s těmi, kteří v utrpení zůstávají a potřebují evangelium slyšet?
Toužíme po tom, aby naše srdce byla plná Boha a lásky a abychom vyzařovaly Jeho dobrotu i v těžkých chvílích, které zajisté přijdou?
Silně podceňujeme naši sílu a schopnost dotknout se lidí, a to hlavně během těžkých zkoušek. Když pro Hospodina trpíme „dobře“, dostává se nám výsady ukázat světu, že Bůh za naše utrpení stojí. Když pro Hospodina trpíme „dobře“, dostává se nám výsady ukázat lidem kolem nás naději, kterou v Ježíši máme. Kdo ví, možná bude naše svědectví našeho života důvodem, proč stejnou naději budou chtít najít i pro sebe.
Ve které životní oblasti bojujete s tím „trpět dobře“ pro Boha? Jak se za vás můžeme modlit?
Pokoj a milost vám,
