Vyrostla jsem v nedokonalé ale velmi milující rodině. Moje maminka a tatínek se měli moc rádi, a milovali i mě a mé sourozence. Chodili na všechny naše sportovní utkání, kdykoliv jsme mohli, jedli jsme společně večeři a o prázdninách jsme cestovali. Určitě jsme se i hádali a tahali a bili, jako je to u sourozenců normální, ale od mladého věku nás učili, co to znamená být zdravou rodinou.
Píšu o svém dětství z určitého důvodu: Některé z vás, které tohle čtete, nemáte s vyrůstáním a dětstvím stejnou zkušenost. Když slyšíte slovo „rodina“, bolí to, protože to není bezpečné místo plné lásky, ale chaos a bolest. A ať už vaše rodina představuje bezpečí domova nebo zlomené vztahy, Boží rodina – ta, do které nás Bůh adoptoval – je úžasnější, bezpečnější a plnější lásky než jakákoliv, kterou si dokážeme představit nebo po které toužíme. Myslím, že to je důležité pochopit, než se pustíme do dnešního oddílu z Božího Slova.
V dnešním oddílu z Efeským 1:5-6 se píše: „Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“
Dnes mám vlastní děti a tyhle verše se mě dotýkají, protože máme děti jak biologické, tak adoptované. Jeden z dotazů, který slýcháme docela často, je: „Existuje rozdíl mezi tím, jak milujete své biologické děti a jak milujete ty adoptované?“ Ráda kamarádům odpovídám: „Rozhodně ne. Mé děti jsou mé děti. Způsoby, jak dorazily do našeho domova jsou možná různé, ale moje láska k nim je stejná.“
A tak když vidím Boha, mého nebeského Otce plného dokonalé lásky, který nás adoptuje za své syny a dcery, chce se mi plakat. Vím, že má pozemská láska se nevyrovná té Jeho dokonalé a věčné. Potěšení z toho, když vidím své děti radovat se, se nevyrovná té Jeho.
To je dobrá zpráva! Ty z nás, které vyrůstaly v nedokonalé rodině, mohou doufat a radovat se z toho, že patří do rozmanité, jednotné rodiny, ve které nás spojuje obětavá láska. Ty z nás, které pochází z úžasných rodin milujících rodičů a kamarádských sourozenců se mohou radovat z toho, že spatřily kousíček krásy, která se skrývá v duchovní rodině.
Je to dobrá zpráva pro chudé i bohaté, pro manžele i svobodné, pro mladé i starší – Kristus přišel, abychom se mohly stát Božími dcerami Otce na výsostech!
A jaká je naše reakce?
V Koloským 1:12-13 se píše, že bychom měly vždy „děkovat Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna.”
Díky vykonání na kříži jsme byly zachráněny před zoufalstvím a královstvím temnoty. Rodina, do které nyní patříme, je plná světla a života! Jsme lid kříže, ale také lid světla. Ať už je naše pozemská rodina jakákoliv, udělejme si dnes čas na chválení Boha za to, že nás vyvedl ze tmy do svého podivuhodného světla (1 Peter 2:9).
Výzva na týden 3: Tento týden se zamyslete nad tím, co to znamená mít občanství v nebi. Jak vaše pozemské občanství ovlivňuje, kde můžete žít a pracovat? A jak vědomí faktu, že v Kristu máte věčné občanství v nebesích, ovlivňuje váš současný život?
Plán čtení:
Verš k zapamatování:
