Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na holku, kterou vidím každý den v zrcadle. Vidím manželku, maminku, kamarádku… Často jsem na ni byla škaredá kvůli pár kilům navíc. Vidím všechen stres, který cítí, její tajemství a hanbu, kterou s sebou nese. Vím, co skrývá za maskou make-upu.
Vidím hříšníka, ne světce.
Co je ale důležitější je to, co vidí Bůh, když se na mě podívá.
Odpověď na otázku „co vidí Bůh, když se na nás podívá“, nás možná překvapí. Nic není skryto před všeznalým Bohem, ale díky oběti Ježíše nás Bůh vidí jako spravedlivé a bez viny či hříchu. Ježíš náš dluh zaplatil jednou provždy.
„On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám,
abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“
2. Korintským 5:21
V Římanům 5:1 se píše: “Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.”
Jsme ospravedlněné. Jsme vyvolené a vykoupené. Jsme Božími dětmi (1. Jan 3:1), „Boží vyvolení, svatí a milovaní“ (Koloským 3:12).
Svět kolem nás rychle odsuzuje a my jsme často našimi vlastními nejhoršími kritiky. Ale Bůh celého stvoření se na nás dívá něžně a láskyplně – to je milost, na které stojíme.
Ráda bych se vyzvala (a vyzývám i vás!) k hlubšímu porozumění své identity v Kristu. Teprve potom se můžu podívat do zrcadla a uvěřit tomu, jak o mně Bůh smýšlí.
