Čtení: Skutky 13:13-52
SOAP: Skutky 13:48-49
Když jsem byla malá, jeden z mých nejoblíbenějších televizních pořadů se jmenoval „Tým A“. Byl o skupině nepochopených lidí, kteří pomáhali lidem, kteří se neměli na koho jiného obrátit. Vždy dokázali, co si usmysleli, a dokonce je nikdo nikdy nechytil. Jedna z nejznámějších frází z tohoto programu byla: „Není to úžasné, když se náš plán naplní!“
V knize Skutků vidíme Boží záměr, který se naplňuje podle plánu. Ježíšova poslední slova učedníkům tady na zemi se začínají plnit. Než své učedníky opustil, řekl jim Ježíš: „…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky 1:8).
Napříč touto biblickou knihou čteme o tom, jak Bůh působil skrze Ducha svatého, a to i za hrozných okolností. V kapitolách 1-7 čteme o rané církvi (především) v Jeruzalémě. Od kapitoly 8 po kapitolu 12 čteme o tom, jak se církev a s ní i evangelium, začala v důsledku pronásledování šířit do Judska a Samařska. V kapitole 13 se dozvídáme, jak se evangelium začalo šířit až na sám konec země díky Pavlovi, který vyjel na svou první misijní cestu.
Když Pavel a Barnabáš přijeli do Pisidské Antiochie, prvním místem, které navštívili, byla synagoga. Pavel zde vyučoval ze Starého zákona, což byla slova, která jeho posluchači dobře znali, ale zahrnul do svého učení také vysvětlení toho, jak Ježíš naplnil všechna jeho proroctví. Všichni odcházeli s touhou slyšet a dozvědět se víc (verš 42).
Další týden „…přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo” (verš 44). A to se nelíbilo Židům. „Naplnila je závist“, která je vedla k rozhněvané a urážlivé kritice Pavla. Židé z Pisidské Antiochie dokonce následovali Pavla a Barnabáše až do dalšího města, které bylo přes 120 km daleko, aby tam zabránili šíření Božího slova!
Závist je silná emoce, která nás okrádá o radost, a dokonce nás může přivést k ospravedlňování našeho až děsivého chování. List Jakubův 3:16 nás varuje: „Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.“ Závidíte někdy věřícím kolem vás, protože mají jiná obdarování? Či službě nebo církvi, které rostou? Můžeme být naplněné buď radostí nebo závistí – ale nikdy obojím současně.
Boží plán pokračoval i navzdory reakcím Židů a Pavel byl pověřen být světlem pohanům. V jednu chvíli citoval z Izajáše 42:6: „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům…“ To nám připomíná fakt, že Boží záměr byl, aby Izraelité byli vyvoleným lidem, který přivede všechny národy zpět k Němu. V tomhle ohledu ale bohužel selhali.
Když pohané zjistili, že jim Bůh poslal Pavla proto, aby jim řekl, že spása je i pro ně, „radovali se a velebili slovo Páně.”Zjistili, že nejsou vyloučeni. I nás by tato skutečnost měla přivést do radosti a velebení, protože Boží plán a Jeho záměry zahrnují i naše životy, ať už pocházíme odkudkoliv!
Verše 47-49 jsou pro Boží plán klíčové – vidíme zde zásadní změnu. Do této chvíle byla většina věřících židovského původu. Nyní k víře přicházejí hlavně pohané a zakládají první převážně pohanské církve. Navzdory očividným těžkostem, kterým čelili, byli „naplněni radostí a Duchem svatým.“ Církev nadále rostla, ale odteď už byla z většiny pohanského původu.
Tato kapitola nám nabízí dvě různé reakce na evangelium. Reakce těch, kteří dobře znali Starý zákon a čekali na zaslíbeného Mesiáše, byla reakce zatvrzelého srdce. Ti, kteří Starý zákon natolik neznali, reagovali se srdcem otevřeným.
Nikdy nemůžeme předpovědět, jaká bude reakce lidí na evangelium, nebo kdo uvěří. To ví jedině Bůh. My jsme povolány k věrnosti – máme Jeho dobrou zprávu nejen žít, ale také hlásat. Když přijde příležitost, sdílejme Boží pravdu s ostatními. Tímto způsobem se stáváme součástí naplnění Božího plánu šířit evangelium až na sám konec země. Jsme součástí plánu, který je popsán v knize Zjevení 7:9: „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem…”. Není to úžasné!?
Boží plán se naplňuje. Věřím, že se každá z nás může přidat k Týmu A a říct: „Není to úžasné, když se náš plán naplní!“ Pojďme dál v radosti a v síle Ducha svatého šířit slovo Hospodina.
– Julie
