Stalo se vám někdy, že o vás někdo řekl něco, co úplně nevyjadřovalo, kým skutečně jste? Je to jako když vás někdo popíše způsobem, že máte rády sport, jste kreativní nebo chytré. Je sice hezké, když o nás druzí říkají pěkné věci, ale není to stejné jako když opravdu ví, kým jsme. Někdy je fajn být rozpoznán za něco, co druzí obdivují – třeba když náš příspěvek na Instagramu dostane stovky lajků nebo když dosáhneme něčeho, co zvládne málokdo.
Není to ale stejné jako když nás druzí skutečně znají. Lidi dokážeme poznat i zdálky, ale dokud se osobně nepřiblížíme a nesdílíme hlubší věci života, nikdy je skutečně nepoznáme. Být rozpoznán je pomíjivé. Být poznán – skutečně poznán – je silné a trvalé.
Když nás Bůh stvořil, nestvořil nás zdálky jako malé skvrny v moři lidstva. Nejsme pro něj jen obličejem v davu. Když nás tvořil, Bible říká, že nás podivuhodně udělal, že naši duši tak dobře zná (Žalm 139:14)! Stvořil tě a zná i ty nejhlubší části tebe – tvé srdce, tvou mysl, tvou tvář. Stvořil nás ke svému obrazu, a to každé z nás dodává více hodnoty, než si dokážeme představit. Není to o tom být rozpoznána tímto světem – je to o naší skutečné identitě, tím, kým jsme v Bohu, který nás stvořil. Identita v Kristu má mnohem více hodnoty než cokoliv jiného, co nám tento svět může nabídnout.
V životě narazíme na situace nebo vztahy, ve kterých je těžké cítit, že jsme skutečně poznány. Realitou je, že postavení, pozice, uznání a množství followers na sociálních sítích je na tomto světě důležité. Tyto pomíjivé věci nám ale nemohou nabídnout nic víc než jen dočasné ujištění a přechodnou identitu, které nevydrží. Časem se vytratí, svět kolem nás se posune dál a my budeme zapomenuty. Pokud jsme svou hodnotu vložily do toho, co o nás říkají druzí nebo za co nás rozpoznávají, dříve či později se ocitneme v chaosu a honbě za tím, co pominulo.
Na celém světě neexistuje žádný člověk, žádné postavení, ani žádný úspěch, který by uspokojil touhu poznání, který má každá z nás ve svém bytí. Toužíme po tom, aby nás druzí skutečně znali, aby věděli, kým jsme a jaké jsme a na čem nám záleží. Mnoho lidí se na tomto světě honí za uspokojením potřeby být poznán – a tím největším darem ze všech je, že v Ježíši jsme skutečně poznány, nalezeny, uznány a přijaty takové, jaké jsme. Skrze víru přicházíme k porozumění toho, kým v Ježíši doopravdy jsme a identity, kterou díky němu máme. Pak se stane něco úžasného – přestane nám záležet na tom, kdo nám opravdu zná, uznává nebo obdivuje, protože Bůh stačí. On je víc než dostatečný!
Patříme Bohu. Jemu na nás záleží. Je na naší straně. Všímá si našich slz. Má s námi soucit, když neseme bolest. Fandí nám v našich vítězstvích. Chce promlouvat do našich životů a odhalovat věci o nás, o tom, kým je, a o svém Slově, které nám nejen pomohou žít zbožné životy, ale také ho lépe poznávat a milovat ho ještě víc každý den našich životů.
Modleme se, abychom rostly ve svém vztahu s Bohem, abychom každým dnem o něco víc porozuměly Jeho neochvějné lásce, abychom si neustále byly vědomy Jeho záměrů a plánu pro náš život. Kým jsme a vše co potřebujeme nacházíme v Ježíši Kristu. Má pro všechny naše dny plán. Už teď je přítomný i v naší budoucnosti a skrze náš život píše krásný příběh vykoupení a víry. Stvořil nás s náramnou péčí a láskou. Nemusíme se obávat toho, co si o nás myslí druzí, ani u druhých hledat validaci toho, kým jsme – Bůh stačí. Zná nás a takové, jaké jsme nás i miluje.
Výzva na týden 4: V Kristu máme moc nad nepřítelem i nad hříchem. Jak můžete přemoct jejich lži a intriky, když víte, že skrze Krista jste větší a mocnější než kterýkoliv nepřítel?
Plán čtení:
Verš k zapamatování:
