„Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku.“ (Skutky 9:40)
Před pěti lety jsem nastupovala do letadla zpět do Spojených států, když mi volal náš nejmladší syn. “Mami, táta měl další infarkt. Vezou ho do nemocnice.” Do toho letadla jsem tehdy musela nastoupit s vědomím, že nevím nic víc, než co mi syn řekl.
Ach ten strach, který mě ovládl. Slzy, panika, otázky. Bude můj manžel naživu, až přistanu? Ty myšlenky se nedaly zastavit. Mnoho spolucestujících tušilo, že se něco stalo, a i když nevěděli co, zastavovali se u mě a říkali, že se modlí. Byl to hodně dlouhý let domů.
Až později jsem zjistila, že můj manžel poslal našim dětem tuhle zprávu: “Mám infarkt. Záchranka je tady. Vyzvedněte někdo maminku na letišti. Mám vás všechny moc rád.” Vždycky myslel nejdřív na druhé, a to především na mě.
Dalších 35 dní bylo jako na horské dráze. Manžel se v podstatě přes noc dostal do kritického stavu. Lékaři zjistili, že má infekci v perikardiálním vaku kolem srdce, která způsobovala tlak, hromadění tekutin, krevní sraženiny v plicích, zápal plic a selhávání ledvin. Potřeboval, aby doktoři ten vak okamžitě odstranili.
Ani jeho kritická kondice ho ale nezastavila ve sdílení Ježíšovy lásky se všemi, kteří přišli do jeho pokoje. Několik našich přátel s námi tehdy nezávisle na sobě sdílelo tento verš: „Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech“ (Žalm 118:17).
V neděli 24. května 2015 byla jeho kondice konečně natolik stabilní, že mohl podstoupit operaci. Dvě z mých dětí se mnou tehdy čekaly v nemocnici a asi hodinu po začátku operace jsme z reproduktoru zaslechli nemocniční hlášení: Potřeba resuscitace (code blue) u operace na prvním patře!” Věděla jsem, že je to Jay. Nikdo za námi nepřišel, ale začali jsme se modlit. Po nekonečně dlouhé době přišel doktor a řekl nám: “Ano, byl to Jay. Zemřel na operačním stole.”
Jay toho dne skutečně umřel, ale doktoři nám pak řekli, že asi za tři minuty se sám vrátil mezi živé. Sám by to ale nezvládl!
Podobná situace se opakovala před rokem, když jsme s mým mužem seděli doma na gauči. Tentokrát jsem už byla svědkem toho, jak – zatímco dovnitř proudili záchranáři – Duch svatý znovu vdechl Jayovi život, stejně jako to udělal před pěti lety! Rozhodně by to Jay nedokázal sám!
Takže ano! Bůh dodnes obživuje mrtvé! Stejně jako byl Bůh oslaven, když byla vzkříšena Tabita, byl také oslaven, když obživil mého manžela. To vše bylo pro Jeho záměr a Jeho slávu! „Mnoho lidí uvěřilo v Pána“ (Skutky 9:42).
Za každých okolností věřme Jeho slovu a Jeho zaslíbením. Jsou vždy “Ano a Amen” (2. Korintským 1:20), protože “Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky” (Židům 13:8).
S důvěrou, že On je schopný,
